Drama Queer: DIVADLOX10 – Otcovrah

Narcistní alegorie s prvky absurdní grotesky. Autorská variace na původní text A. Bronnena Vatermord jako jevištní obraz o hledání smyslu tradiční rodiny daleko za bezpečným koncem dějin. Kde leží hranice mezi bezpodmínečnou osobní a tvůrčí svobodou a rodinnými pouty? A co se nachází za touto hranicí? Rodina jako útočiště, jako zdroj společenského násilí, nebo jako obyčejný ekonomický subjekt? Scénické hledání odpovědi na otázku, zda lze rodinu nahradit a čím. Závěrečný díl režisérovy pomyslné expresionistické trilogie. Nejosobnější. Nejtemnější.

Arnolt Bronnen (1895) patří mezi významné představitele meziválečného expresionismu. Divadelní hrou Otcovrah (Vatermord, 1922) pojmenoval základní téma tohoto výrazného uměleckého směru, který toužil po naplnění radikální umělecké svobody. Bronnen podepsal v roce 1933 kontroverzní nacistický manifest schvalující nastupující hnědou diktaturu, během války se ovšem přidal ke komunistickému odboji.

PŘEKLAD Jaroslav Achab Haidler

ÚPRAVA, SCÉNA A REŽIE Ondřej Štefaňák

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

DRAMATURGIE A ÚPRAVA Barbora Hančilová

SCÉNA A KOSTÝMY Jana Hauskrechtová

HUDBA Kryštof Blabla

HRAJÍ Magdalena Kuntová, Lucie Roznětínská, František Bouzek, Vojtěch Hrabák, Jan Jankovský, Václav Marhold